Vyplácíme i lidem, co by měli u ostatních pojišťoven smůlu

Jak dlouho jde dělat pojišťovnu jako startup?
Já nás za startup nepovažuju. Už jen kvůli tomu, že přes devadesát procent startupů se nakonec neprosadí. Jasně, určitě by se našly nějaké paralely – jsme malá a rychle rostoucí firma, ve které si zakládáme na technologiích a flexibilitě. Pojišťovnictví je ale konzervativní oblast, kde nakonec stejně rozhoduje, jak si všechno spočítáte a jak to dokážete byznysově využít. Nestačí dělat navoněný marketing, zvlášť pokud jste na trhu noví. Čeká vás každodenní práce s klienty, které musíte přesvědčit svými produkty a službami.

Často zmiňujete, že na rozdíl od většiny pojišťoven jste si vybudovali vlastní IT systém. Má to nějakou výhodu i pro samotné klienty?
V rychlosti. Ať už jde o sjednávání smluv, jejich změny, nebo vyplácení pojistek. Všechno podstatné se řeší online, na rozdíl od mnoha finančních institucí si nepodáváme z ruky do ruky stohy papírů. Díky tomu, že jsme si všechno udělali na míru, můžeme být dostatečně inovativní. Většina pojišťoven stále jede na programech z osmdesátých a devadesátých let minulého století. Hromada z nich si na předělávání zastaralých systémů vylámala zuby a utratila za ně stovky milionů korun.

Když už jsme u inovací, jak bude vypadat životní pojištění v následující pětiletce?
Pro klienty úplně stejně jako dnes. Měnit se bude hlavně práce s daty uvnitř pojišťoven. Určitě přijdou také nové produkty, třeba s větším důrazem na pojištění dlouhodobé péče. Pět let je ale pro větší změny v segmentu životního pojištění poměrně krátká doba. Největší inovátoři navíc obvykle bývají malí dravci, kterých na našem trhu výrazně ubylo. Největší pojišťovny je v posledních dvou letech pohlcují jako na běžícím pásu.

Co to znamená pro váš byznys?
Pro nás je to výhoda. Mezi malými pojišťovnami nám ubyla konkurence a ty velké teď budou plně zaměstnané spojováním a nastavováním nových interních procesů, takže se jejich produktový vývoj zabrzdí klidně i na dva tři roky.

Jde v týmu třiceti lidí konkurovat velkým pojišťovnám se stovkami zaměstnanců?
Máme přes 33 tisíc klientů, takže konkurenceschopní očividně jsme. Ale je pravda, že nás rychlý růst přikoval k řešení běžných provozních záležitostí víc, než jsme čekali. Určitě chceme nabírat další lidi, abychom se mohli rychleji posouvat po technologické i strategické stránce. Nerad bych se dostal do situace jako v kresleném vtipu, ve kterém panáček tlačí obří kámen, a když mu někdo nabízí vozík na kolečkách, tak ho odbude, že má moc práce a nechce nic řešit. Personálně proto budeme určitě posilovat, ale stále se bavíme o pár lidech navíc.

Co se kromě slušného počtu klientů za těch patnáct měsíců ostrého provozu nejvíc povedlo?
Největší radost mám z toho, že dokážeme i přes ten velký růst fungovat jinak než ostatní.

To zní jako klišé.
Dobře, uvedu příklad. Jsem nadšený z toho, že vyplácíme pojistné plnění i lidem, co by měli u ostatních pojišťoven smůlu. Máme speciální škodní komisi, která posuzuje všechny problematické případy. Ty se často týkají čekací doby, na kterou se vám po sjednání pojištění ještě nevztahuje plnění u různých nemocí. U nás je čekací doba dva měsíce, některé pojišťovny ji mají nastavenou klidně i na rok nebo dva.

Řešili jsme například případ ani ne roční holčičky, která dostala v čekací době akutní leukémii. Jinému klientovi, kterému je sotva pětatřicet let, se zase v čekací době objevila rakovina lymfatických žláz. A podobných případů – naštěstí ne tak vážných – je víc. Bylo by nemorální, kdybychom jim peníze z pojistky nevyplatili, i když jsme na to měli ze zákona právo.

U ostatních pojišťoven by vážně na plnění neměli šanci?
Jen čistě teoretickou. Záviselo by to i na tom, jak by postižení reagovali, jestli by psali srdceryvné dopisy nebo dělali tlak přes média. Pro mě je zásadní, že na to máme standardní proces. V pojišťovnách se v poslední době navíc seškrtávají budgety, mají v rozpočtech pro podobné případy vyhrazené jen malé částky. My jsme jen za letošek za nestandardní plnění vyplatili 2,2 milionu korun, a to jsme opravdu minipojišťovnička.

Kdy naopak škodní komise rozhodne, že má klient smůlu?
To se stává jen minimálně. Zatím jsme se k tomu rozhodli jen jednou a šlo o 1400 korun. Pořád si stojíme za tím, že v 99 procentech případů plníme. V praxi se blížíme stovce. Abychom dali peníze místo klientovi raději na charitu, muselo by jít například o velké nesrovnalosti mezi klientským dotazníkem a lékařskou dokumentací.

Jak často dochází k podvodům?
V době pandemie podvodů bohužel přibylo. Vlastně jsme jich řešili podstatně víc než samotných případů onemocnění covidem. Problematické je to hlavně u pracovní neschopnosti. Spousta firem totiž tlačila na své zaměstnance, aby zůstali v době nouzového stavu doma na neschopence a vymluvili se na bolest zad nebo obtíže s dýchacími cestami. Když se na to ale přijde, je to průšvih, protože nejde jen o podvod na správě sociálního zabezpečení, ale i o pojistný podvod.

Se zástupci finančních institucí jsem se zatím o dopadech koronaviru bavil především v souvislosti s digitalizací vnitřních procesů a komunikace s klienty. Co pandemie znamená pro životní pojišťovnu po produktové stránce?
Je to stejné jako třeba povodeň pro neživotní pojišťovnu. Víte, že někdy přijde, jen nevíte, kdy a v jaké síle. Naštěstí jsme při nastavování zajistného programu na pandemii mysleli a byli pro tento případ zajištěni. Dneska je takové zajištění už nedostupné. Nakonec se ale ukazuje, že klientů z nejvíc ohrožených skupin pojišťovny ve svém kmeni mnoho nemají, a tak se reálně pandemické zajištění nevyužije.

Takže vás koronavirus nechal v klidu?
To určitě ne, přece jen jsem pojistný matematik, který má řízení rizik prostě v krvi. Už někdy v lednu, když jsem pozoroval, co se děje v Číně, jsem pro všechny kolegy nakoupil trojkové respirátory a dezinfekci. A co zbylo, jsem dal záchrance, která v té době měla těchto prostředků nedostatek. Že to nedokázal včas zajistit stát, mě taky rozhodně neuklidnilo. Víc než nákazy samotné jsem se obával chaosu, co kolem panoval. Bál jsem se, aby naše nemocnice nepotkalo stejné přetížení jako v některých italských, španělských nebo amerických městech.

Dnes už jsme v jiné situaci, zdravotnictví první vlnu zvládlo a na druhou je alespoň částečně připravené. O nákaze máme taky mnohem víc informací. O to víc mě štve, jak vláda tenhle náskok prokaučovala. Místo toho, aby se řešila chytrá karanténa, posilování hygienických stanic a další strategické plánování, tu probíhala laciná sebeprezentace politiků. A teď to tu máme jako bumerang.

Co nás čeká v nejbližší době?
Už jsem celkem smířený s tím, že si nákazu velká část populace do konce příštího roku prodělá. Mnohem víc mi ale dělá starost, že spousta lidí zanedbává kvůli koronaviru návštěvy lékaře. Měli jsme v pojišťovně už několik případů, kdy klienti i přes jasné příznaky zdravotních komplikací odkládali vyšetření, takže se u nich zbytečně rozjelo závažné onemocnění.

Velké riziko pak vidím i v ekonomickém vývoji. Když pozoruju, jak nás vláda zadlužuje, tak musím kroutit hlavou. Z tohohle nekoncepčního rozhazování se bude hospodářství vzpamatovávat hodně dlouho. Moje generace může na důstojné důchody zapomenout.

Jak by případná ekonomická krize narušila byznys vaší pojišťovny?
Životní pojistky naštěstí nejsou tak ovlivněny ekonomickým cyklem jako investiční produkty. Na druhou stranu by se určitě našli klienti, kteří by příjmovou nouzi řešili stornováním pojistky. Z pohledu našeho byznysplánu by to ale nemělo mít velký dopad, fungujeme hodně úsporně, takže jsem v klidu. Navíc bychom se každou chvíli měli překlopit do černých čísel, ačkoliv podle původního plánu nás to mělo čekat až o dva tři roky později.

A přestože očekávám celkem velké problémy veřejných financí, samotná ekonomická recese, která svět zřejmě čeká, nemusí být zas tak dlouhá. Bude tu i dost firem, které z krize vzejdou vítězně. Ekonomika se navíc v poslední době začínala v mnoha sektorech přehřívat, takže tohle ochlazení může paradoxně předejít větším problémům, které nás mohly čekat později.

Když mluvíte o problémech veřejného důchodového systému – v Partners máte na starost také budování nové penzijní společnosti. Je na tenhle krok správná doba?

Myslím, že ano. Pro Partners je to dobrá diverzifikace napříč finančními produkty a všemi životními situacemi klientů. Že k životní pojišťovně, investiční společnosti a nemovitostnímu fondu přibydou ještě banka a penzijní společnost, rozhodně dává smysl. Lidé si teď navíc mnohem víc uvědomují, že se na stát nemůžou spoléhat, že si musí poradit hlavně sami. Čím víc jich to pochopí, tím lépe. A výzva to není jen pro moji generaci, ale i pro ty, které čeká důchod už za nějakých deset patnáct let.

Jaký je rozdíl v budování životní pojišťovny a penzijní společnosti?
Doplňkové penzijní spoření je podstatně jednodušší. Zejména s ohledem na životní cyklus smlouvy. V penzijním byznysu je z mého pohledu výrazně menší riziko. Na rozdíl od pojišťovny jsme si navíc v tomto případě koupili už hotový administrativní systém, takže je to opravdu úplně jiný příběh.

Dočkáme se někdy větší penzijní reformy, o které se tady diskutuje už nejmíň patnáct let?
Nedočkáme, politikům se to nevyplatí, protože s tím se volby nevyhrávají. Bohužel tu stále přemýšlíme jen v krátkodobém horizontu. Nikdy nebudeme jako ve Švýcarsku, kde jsou lidé v referendu schopní odhlasovat opatření, která jim dočasně seberou peníze z peněženky, protože si uvědomují, že by to pro ně mohlo být výhodnější v budoucnu.

Zdroj: peníze.cz

Let’s block ads! (Why?)